Nedávno jsem prostřednictvím našeho Shoutboxu charakterizoval novinku THORIUM jako překvapivou. Přeci jen, dánská sestava se během své pětadvacet let trvající existence prezentovala poměrně konzervativní produkcí. Jsme od nich zvyklí na death metal spíše střední váhy, který v žádném směru nezachází do kdovíjakých extrémů. Prostě klidná síla, která se jen tak převaluje a nikoho na sebe zbytečně neupozorňuje. Obhroublost u nich v módě není, stejně tak jako extra výrazná melodika či hitověji pojatý songwriting. I když počkejte...

"The Bastard" nám hrubost nepřineslo, ale líbivější kytarové linky a místy "rádiovou" produkci už ano. Když jsem desku poprvé poslouchal, praštil mě do uší větší příklon k odlehčenějšímu švédskému zvuku, který ve svých nesčetných projektech často propaguje starý známý žánrový bard Roger "Rogga" Johansson. V rámci přípravy na aktuální posudek jsem si o novém albu něco málo přečetl a hned ve druhé větě seznal, že přesně tenhle pán se na "The Bastard" participoval. Co participoval, on dokonce složil významnou část materiálu! Tenhle člověk je prostě neuvěřitelný, jeho den má 24 hodin, pět z nich prospí, jednu věnuje jídlu. A těch další osmnáct zasvětí death metalu. Tenhle člověk jede osmnáctky (myslím samozřejmě směny) každý den, víkendů, státních svátků či stockholmské pouti nedbaje. Zkusil jsem si v kooperaci s Metal Archives a kalkulačkou spočítat, na kolika projektech/kapelách se momentálně participuje a kolik alb s jeho podpisem vyšlo za posledních pět let. Čtěte pozorně. Kapel je momentálně aktivních devětačtyřicet (!) a těch desek... těch desek (včetně pár EP) vyšlo celkem šedesát (!!!). O různých hostováních se už raději bavit nebudeme, ne? Takto vypadá maximální oddanost žánru.

Rukopis Rogera Johanssona baví. Ač tenhle chlapík pravidelně přespávající v zádveří nahrávacích studií vydává tak extrémní množství materiálu, dokáže si kupodivu udržet slušnou úroveň (alespoň dle toho, co jsem od něj zatím stihl nastudovat, což poměrně logicky nemohlo býti vše). Osobně si rád poslechnu cokoli od RIBSPREADER, PAGANIZER, REVOLTING, GRISLY a třeba i EYE OF PURGATORY. A právě ta poslední jmenovaná kapela místy nemá k současným THORIUM daleko. Kdo by se byl nadál, že autoři "Ocean Of Blasphemy" začnou tíhnout k tak návykovým kytarám nebo dokonce k pokusům o "čistší" vokál, který nabízí refrén jasně největší hitovky alba, "Nightside Serenade"? Tak či tak, pod taktovkou Roggovy kytary nenápadná tvorba Dánů rozkvetla a získala na barevnosti. Tahle změna není nějak křečovitá, nedochází k žádnému násilnému roubování melodií na stále stejné obstarožní základy, ale probíhá přirozeně a nenápadně přetváří celkový koncept tvorby THORIUM. Zároveň však kapelu z hlediska "hudební geografie" posouvá od Kodaně až někam na předměstí Stockholmu. A tam číhají jiní vlčáci, často právě ti z Johanssonovy početné družiny.

Neříkám, že THORIUM ztratili veškerou autenticitu a rozplynuli se v moři Roggových, často velmi podobně znějících projektů. Jistě, PAGANIZER jsou hodně cítit v hrubějších momentech a EYE OF PURGATORY zase v těch odlehčenějších, ale stále je tam dost starých známých THORIUM. Děje se tak hlavně ve druhé polovině alba, kde lomoz méně otesaných kytar dává vzpomenout na tvůrčí začátky kapely, zejména pak na druhou desku "Unleashing The Demons". Ne vždy je to trefa do černého, třeba závěrečná skladba "Mesmerize" je dost nevýrazná, naopak "Legacy Of The Forgotten Path" patří mezi ty vydařenější kousky. Zatěžkaná "Pest" jde pak ještě dále proti proudu času až k debutovému záznamu "Ocean Of Blasphemy". Šestý zpěvník THORIUM je zdařilým mixem jejich prvotní tvorby se svěžejšími a přístupnějšími recepty současných Johanssonových projektů. To není úplně špatná kombinace. Pokud nebudeme věřit v zázraky a doufat, že objevíme věci nevídané a neslýchané, čas strávený s "The Bastard" si musíme užít.